Dumky večerní
 
V.

Bol ten náš kraj v kvete, ale ten kvet zvadol.

 
Rokoši, vrchův uhrovských vývodo!
Ty do úvalů a dolin sezíráš,
sedlisk našich rodin,
ty zrak na mnohé hory upínáš,
výšky drahé země.
A mezi těmi Inovec se modrá
nad Matouše sídlem
i kolmý v dálce tam se Zobor čeří
nade svatou Nitrou.
Rokoši, dávné stařiny svědku!
Jak si ode mne stokrát šťastnější,
ode mne mlada!!
Tys' slyšel zpěvy v dolinách okolních,
neznajecí vzdechů -
mne dojímají zpěvy, jak by nyla
opuštěná světem;
tys' viděl svatou Nitru osloněnou -
a já Nitry svleky!
 
(Květy VI, č. 26, 27. jún 1839, s. 204)